Měsíc

Základní informace

Měsíc je přirozená družice země, jeho vzdálenost od země je 384 403 km. Měsícův rovníkový průměr je 3 476,2 km, zatímco polární je jen 4, 2 km menší, Měsíc je skoro dokonalá koule. Průměrná teplota se zde vyskytuje – 23°C, ale výkyvy teplot jsou od – 240°C do + 135°C.

Původ

Původ Měsíce je předmětem mnoha vědeckých debat. Sklon měsíční dráhy činí dost nepravděpodobnou možnost, že by se Měsíc vytvořil spolu se Zemí, nebo že by byl zachycen později. Existuje mnoho teorií o jeho vzniku, ale v současnosti se upřednostňuje „Teorie velkého impaktu“, podle níž Měsíc pochází z vyvrženého materiálu po kolizi formující se žhnoucí Země s planetesimálou velikosti Marsu, zvanou Theia. Dalšími teorií o původu Měsíce je například „Teorie odtržení“, ta předpokládala, že se Měsíc odtrhl ze zemské kůry vlivem odstředivé síly, zanechávaje za sebou dnešní oceánské dno jako jizvu. Tento koncept by však vyžadoval příliš rychlou počáteční rotaci Země. Někteří si však myslí, že se Měsíc zformoval jinde a byl zachycen na nynější oběžnou dráhu o čemž pojednává „Teorie zachycení“. Vědci však nepředpokládají, že by bylo tak malé těleso jako je Země schopno zachytit jiné těleso velikosti Měsíce. Takovou schopnost mají v naší soustavě, díky větší gravitaci, pouze velké planety jako je Jupiter a Saturn.

Rotace a oběh

Měsíc je v synchronní rotaci se Zemí, což znamená, že jedna strana Měsíce („přivrácená strana“) je stále obrácená k Zemi. Druhou, „odvrácenou stranu“, z větší části nelze ze Země vidět, kromě malých okrajových částí, které mohou být příležitostně spatřeny. Většina odvrácené strany byla až do éry kosmických sond zcela neznámá. Tato synchronní rotace je výsledkem slapových sil, které zpomalovaly rotaci Měsíce v jeho rané historii. Odvrácená strana je občas nazývána také „temnou stranou“. „Temná“ v tomto případě znamená „neznámá a skrytá“ a nikoliv „postrádající světlo“; ve skutečnosti přijímá odvrácená strana v průměru zhruba stejné množství slunečního světla jako přivrácená strana. Kosmická loď na odvrácené straně Měsíce je odříznuta od přímé radiové komunikace se Zemí. Odlišujícím rysem odvrácené strany je téměř úplná absence tmavých skvrn tzv. moří. Gravitační přitažlivost, kterou Měsíc ovlivňuje Zemi, je příčinou slapových jevů, které jsou nejlépe pozorovatelné na střídání mořského přílivu a odlivu. Přílivová vlna je synchronizována s oběhem Měsíce kolem Země. Slapová vzdutí Země způsobená měsíční gravitací se zpožďují za odpovídající polohou Měsíce kvůli odporu oceánského systému – především kvůli setrvačnosti vody a tření, jak se přelévá přes oceánské dno, proniká do zálivů a ústí řek a zase se z nich vrací. Vyjma mořského přílivu a odlivu dochází také ke vdmutí a poklesu litosférických desek. Následkem toho je část zemského rotačního momentu pozvolna přeměňována do oběhového momentu Měsíce, takže se Měsíc pomalu vzdaluje od Země rychlostí asi 38 mm za rok.

Zatmění

Úhlové průměry Měsíce a Slunce viděné ze Země jsou v rámci svých změn schopny se navzájem překrývat, takže je možné jak úplné tak i prstencové zatmění Slunce. Při úplném zatmění Měsíc kompletně zakrývá sluneční disk a sluneční koróna je vidět pouhým okem. Protože se vzdálenost mezi Měsícem a Zemí během času velmi pomalu zvětšuje, úhlový průměr Měsíce se zmenšuje. Znamená to, že před několika milióny let při slunečním zatmění Měsíc Slunce vždycky úplně zakryl a nemohlo nastat žádné prstencové zatmění. Na druhou stranu, za několik miliónů let už nebude Měsíc schopen Slunce úplně zakrýt a žádná úplná zatmění už nebudou nastávat. Zatmění nastávají jen, když jsou Slunce, Země a Měsíc v jedné přímce. Sluneční zatmění mohou nastat, jen pokud je Měsíc v novu; zatmění Měsíce jen je-li v úplňku

Přistání na Měsíci

Jako první dne 20. července 1969 přistáli na Měsíci v lunárním modulu Neil Amstrong a Buzz Aldrin a 21. července vstoupili na jeho povrch. Třetí astronaut Michael Collins na ně čekal na oběžné dráze. Společně s dalšími pěti úspěšnými misemi se astronautům podařilo přivést necelých 382 kg hornin, které jsou ve srovnání s pozemskými extrémně staré a představují horniny z raného období sluneční soustavy, které na zemi zcela chybí.